| |
|
|
|
|
|
|
A.101 sloužily v mírových podmínkách spolehlivě, ale jejich výkony nebyly na úrovni své doby. Španělská vláda naléhavě potřebovala letadla k boji proti frankistickým povstalcům. Našla v Československu pochopení a když se Estonsko uvolilo dělat prostředníka, byla v Tallinu 23.1.1937 podepsána smlouva na dodávku všech zbylých 28 A.101, včetně příslušenství a výzbroje. Čs. armáda prodala letouny A.101 za 884 299 Kč za kus. Továrna Letov byla pověřena odprodejem a továrna Aero připravovala letadla k odeslání. Poslední 3 ks předala čs. armáda Aeru 24.3.1937. Stroje dostaly synchronizované kulomety Vickers, nové elektrovybavení a také nové pumové závěsníky. Stroje dostaly nový nátěr čs. standardní khaki kamuflážní barvou. Letov je přebral v rozmontovaném stavu a ukládal do specielních přepravných beden a odesílal lodní dopravou zákazníkovi. Již 15.4.1937 zajal nacionalistický lehký křižník Almirante Carvera panamskou nákladní loď Hardena s nákladem 12 A.101. Ukořistěné stroje frankistické letectvo ihned zařadilo do služby. V květnu a srpnu 1937 dorazil zbytek letadel (16 ks) k právoplatnému majiteli, republikánskému letectvu. Stroje se účastnily bojů celé občanské války na obou stranách. Zprávy o nasazení jsou rozporuplné, ale válku přežilo nejméně 20 kusů. Je známa fotka v nacionalistické kamufláži s kódovým číslem 17-20. Po válce pak sloužily do poloviny 40-tých let všechna Aera společně jako cvičná.
Nacionalisté zavedli levně získané A.101 ihned do výzbroje. Přidělili Aeru kódové číslo 17 a bojové jméno "Oca" (husa). Z fotek jsou zaznamenána čísla 17-8, 17-12, 17-20. Kamufláž byla z největší pravděpodobností standardní kamufláž čs. letectva, tj. navrchu khaki a spodní plochy stříbrné. A.101 tvořily novou výzbroj Gruppo de Cooperación 5-G-17, skupiny o dvou letkách, která vznikla sloučením skupin 1-G-10 a 2-G-10 původně vyzbrojených Breguety XIX, po 6 kusech každá. Již začátkem června byly Oky poprvé bojově nasazeny v bitvě u La Granja. Zúčastnily se všech větších bojů nacionalistů v roku 1937. Po ukončení astúrské ofenzívy byla jedna letka 5-G-17 přemístěna do Posádas u Cordóby a druhá zůstala na středním úseku fronty. Ještě 23.12.1938 je několik (4 ks) A.101 vedeno mezi letouny Gruppo de Cooperación, tj. jako letouny pro přímou podporu vojsk. Jsou známy pouze tři ztráty, z toho ani jedna bojovou činností nepřítele. Jedna havárie v Estramaduře a dvě vinou mechaniků v Posádas.
Republikáni přidělili v registru Aerům kódové označení LA. První písmeno "L" značí "Bombardero Ligero", tj. lehký bombardér a druhé "A" je zkratka výrobce, tj. Aero. Kamufláž byla z největší pravděpodobností standardní kamufláž čs. letectva, tj. navrchu khaki a spodní plochy stříbrné. Z fotek je znám LA-002. Nové letouny byly také ihned po smontování v Madridu nasazeny v bitvě u Belchite. Tvořily výzbroj dvou skupin Grupo Mixto n. 71 a Grupo Mixto n. 74. V těchto smíšených skupinách sloužily spolu s letouny Letov Š.231/331, Dewoitine D-510TH, Gourdon-Leseuere GL-32. U 4a Escuadrilla de Bombardero, Grupo Mixto n 74 se A.101 podílely na hlídkování nad pobřežím ovládaným republikánskou vládou . O nasazení na pozemních frontách nejsou hodnověrné zprávy. Jejich koncepční určení a tvarová podobnost s Polikarpovem R-5 a R-Z, značně zamlžuje jejich skutečnou bojovou činnost. Ještě po půl roce služby byly všechny tyto letouny nacionalisty označovány "Papagayo", což bylo kódové označení pro R-5. Válku dokončily pravděpodobně jako cvičné a pokračovací, neboť nacionalisté údajně ukořistili všech 16 kusů.