| |
|
| |
|
Po úspěchu A.11 HS ve Finsku, získala v r. 1929 továrna Aero další zakázku na dodávku 16 kusů letounů Aero A.32 GR pro finské letectvo. Finové jim přidělili evidenční označení AEj-49 až AEj-64 a nazývali tyto stroje "Aero-Jupiter". Do dnešního dne se zachoval jeden stroj, AEj-59, který je uskladněn v depozitáři muzea ve Vesivehmaa.
Stroje se po dodání v r. 1929 stali výzbrojí perutě pozemního letectva Lentolaivue (LLv) na letišti v Utti, kde nahradili Aera A.11. Jako bojové sloužili, tak jako jejich předchůdci, ke plné spokojenosti personálu do reorganizace finského letectva počátkem 30-tých let. Pak létali jako cvičné. Po vypuknutí "Zimní války" jsou zaznamenány, spolu se Letovy Š.218, ve stavu cvičného pluku Täydennyslentorykmentti T-LeR 39. Poslední kus dolétal v r. 1944! Letadla A.32 měla na všech plochách nátěr hliníkovou barvou a výsostné znaky na křídlech a směrovce. Evidenční označení bylo černé a objevovalo se též bílé s černým stínováním. Při změně výsostního označení se znak ze směrovky přestěhoval na trup a evidenční číslo se zmenšilo. Později se na některých A.32 používala trojbarevná kamufláž nepravidelných polí hnědozelené, hnědé a pískové barvy na horních plochách. Spodní plochy zůstali stříbrné. Černé trupové označení se zmenšilo. Od r. 1938 byly horní plochy přestříkány tmavou hnědozelenou barvou a trupové evidenční číslo se změnilo na bílé. V zimě bylo doplňováno nepravidelnými poli šedé a černé barvy.