Albatros (Oeffag) D.III
Albatros D.III vznikl na počátku 1917 zdokonalením předchozího typu D.II a jeho úpravou do podoby připomínající jedenapůlplošník. Po příchodu na frontu prokázaly kvalitativní převahu nad spojeneckými stíhačkami a během tzv. "krvavého dubna" 1917 doslova vymazaly spojenecké letouny z oblohy nad frontou. Nás však musí více zajímat stroje Rakousko-uherského letectva. To v podstatě po celou dobu 1. světové války trpělo nedostatkem letounů, hlavně stíhacích. Pomoc ve svízelné situaci hledalo právě u svého spojence, Německa. To v několika případech poskytlo R-U licenci svých výkonných strojů a mezi nimi byl i Albatros D.III. Vyráběla je firma Oeffag z Vídeňského Nového Města. Stroje se lišily od německého vzoru motorem, jiným chladičem(-či) v horním křídle, větší kýlovou plochou SOP a pár drobnostmi. Celkově jich bylo vyrobeno přes sedmset v sedmi sériích. Protože však všechny použitelné stroje byly až do konce války umístěny u prvoliniových jednotek, nenacházel se v době vyhlášení samostatnosti ČSR na našem území ani jeden. Přesto lze hovořit o několikadenní službě alespoň jednoho stroje v našem letectvu. 21. listopadu 1918 desertoval od své jednotky polní pilot A. Bláha na stroji D.III leteckého esa F. Navrátila spolu s dalším pilotem maďarské národnosti taktéž na D.III. Oba stroje přistálu na švýcarském letišti Dübendorf a byly internovány. Našemu MNO se podařilo dotáhnout dlouhá jednání o vydání strojů do ČSR k ůspěšnému konci a tak se oba stroje staly oficiálně majetkem nově vzniklé ČSR. V říjnu 1919 byl Bláha vyslán k zajištění přeletu stroje 253.116 do republiky, druhý stroj byl ponechán Švýcarům jako vyrovnání poplatků za hangárování obou strojů. 29. října se strojem odstartoval z Curychu a přistál v Plzni. Zde si 3. listopadu chtěli někteří piloti výkonnou stíhačku vyzkoušet a Bláhovi při jednom z letů vynechal motor. následovalo nezvládnuté nouzové přistání a stroj byl při havárii zcela zničen. pilot zázračně vyvázl. Služba tohoto stroje tak vlastně trvala jen několik dnů. Zachovalý motor byl později namontován do draku Fokkeru D.VII. Žádný jiný letoun typu D.III v našem vojenském letectvu nesloužil. Zato několik strojů daného typu u nás létalo v civilních službách.
Technický popis - Jednomístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Celodřevěná kostra, trup potažen překližkou, křídla plátnem, řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Kamufláž stroje 253.116 byla postupně údávána jako zeleno-černá, zeleno-hnědá, kombinace skvrn hnědé a zelené na přírodní barvě plátna a materiálu až po speciální kamufláž tvořenou skvrnami tmavou zelenou, šedozelenou, šedožlutou, tupovanou houbou či suchou štětkou "umělecky" tak, že se neprolínaly. Navíc je toto poslední jen možnost. Že z toho nejste moc moudří? Já také ne. Prostě aplikujte co chcete. Jediné co je jisté - stroj nesl na trupu emblém červeného srdce probodeného bálým šípem, na spodních plochách nesl první verzi čs. kokard, na horních křídlech byly kříže zatřeny zřejmě nějakou světlou barvou, v ůvahu připadá bílá. na sop se kříž také nevyskytoval, jak byl překryt netuším. Je však nepravděpodobné, že by zde původně nebyl.
| ZÁKLADNÍ TTD |
|
Rozpětí |
9,00 m |
|
Délka |
7,30 m |
|
Nosná plocha |
??,?? m2 |
|
Hmotnost prázdná |
654 kg |
|
Motor |
Austro-Daimler - 147 kW |
|
Maximální rychlost |
165 ? km/h |
|
Dolet |
??? km |
|
Dostup |
5 500 m |
|
Stoupavost |
?,? m/s |
|
Výzbroj |
čs. stroj výzbroj nenesl |
| MODELY 1:72 |
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| HR Model | Albatros D.III (Oeffag) | resin | 90. léta | |
| ESCI | Albatros D.III | vstřikovaný | ??. léta | dost nepřesný |
| ??? | | | | |
PODKLADY |
| Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, bokorysy |
| Čs. letectvo 1918-1924 | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, bokorys; |
| Čs. křídla 1918-39 | J. Krumbach | LK 1975-77 |
| Návod modelu HR model | text |
