Škoda D-1

D-1 D-1
D-1 D-1
D-1 D-1
     V roce 1925 vzniklo v Plzni u Škodových závodů letadlové oddělení, jež mělo zahájit stavbu celokovových letadel s progresivní stavbou draku, tedy skořepinové trupy a celokovovou kostrou křídel potažených plátnem. Pyl to na tehdejší stav našeho průmyslu vcelku ambiciózní program. Brzy bylo jasné, že na tento úkol vlastní síly nestačí a tak došlo k jednání s francouzskou firmou Dewoitine o zakoupení licence na některý z jejích tehdejších celokovových stíhacích parasolů. Nakonec došlo k dohodě o licenční výrobě typu D-21C1. Pro francouzské letectvo se vyráběl od roku 1927, došlo i k exportu typu. Škodovka bohužel nedokázala rozběhnout licenční výrobu stroje označeného D-1 dříve než v letech 1928-29. Její výrobky měly jiné motory, místo původního HS 12Gb se montovala domácí obdoba HS 50, tedy Škoda L. Také výzbroj sestávala jen ze dvou synchronizovaných kulometů oproti čtyřem kulometům D-21. Když vojáci v roce 1929 dodávku 25 ks přejímali, byly už jejich výkony pozadu za právě zaváděnými domácími typy. Kromě škodováckých strojů u nás sloužily ještě tři originálná Dewoitiny D-21. Bohužel fotografii byť jediné z nich jsem zatím neviděl. Jediné čím tedy stroje vynikaly byla "nezničitelnost" a vysoká odolnost v polních podmínkách vyplývající z jejích konstrukce. Stroje byly zařazeny krátce ke stíhacím jednotkám 4. LP, poté byly v letech 1931 až 1932 staženy do učiliště v Prostějově a posléze pět z nich bylo převzato vznikajícími četnickými leteckými hlídkami. V roce 1937 se dvě četnické škodovky vrátily vojákům, aby pak v roce 1939 byly všechny definitivně zrušeny. Ve Škodovce ještě vznikly dva prototypy pozorovacího dvojplošníku P-2, jenž využíval některé prvky D-1, mimo jiné celé křídlo a část OP. Sériově se však nevyráběl a letecké oddělení zaniklo po ukončení výroby D-1.

Technický popis - jednomístný, jednomotorový, vzpěrový hornoplošník (parasol). Kovová kostra trupu potažena duralovými plechy. Kovová kostra křídla a OP potažena plátnem. Některé stroje dostaly vzpěru vodorovného stabilizátoru, jiné ne. To je další zvláštností tohoto typu. Řadový motor, poháněl dvoulistou, kovovou vrtuli tvořenou zkrouceným plochým listem "plechu", existuje však i snímek s dřevěnou vrtulí. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - letouny byly určitou vyjímkou mezi bojovými stroji, neboť létaly nastříkány hliníkovým bronzem na všech plochách. Výsostné znaky tudíž všechny měly mít červený lem. Čísla a písmena na trupu byla zpočátku nejspíš bílá, později podle předpisů modrá. Další zajímavostí typu bylo písmeno jedné z letek u kterých sloužily. Je to neobvyklé CH, použité snad jen v tomto případě a později zrušené úplně. Stejně tak písmeno I další letky vyzbrojené tímto strojem přestalo být používáno po roce 1935. V učilišti pak obdržely písmeno c na trup a pořadové číslo. Asi se opět objevilo v provedení bílém i modrém, rozhodně ne černém jak nabízí obtisky ve stavebnici. Letouny četnických leteckých hlídek byly celé v četnické zelené, příď trupu a náběžné hrany křídla i OP šarlatově červené, stejně jako imatrikulace. Ta byla ještě bíle lemována. na SOP bíle lemovaný sférický trojůhelník státního označení. Možná byly šarlatové i disky kol.

ZÁKLADNÍ     TTD

Rozpětí

12,24 m

Délka

7,64 m

Nosná plocha

24,80 m2

Hmotnost prázdná

1090 kg

Motor

Škoda L - 330 kW

Maximální rychlost

270 km/h

Dolet

cca 360 km

Dostup

9 000 m

Stoupavost

10,0 m/s

Výzbroj

2x Vickers 7,7mm

MODELY 1:72
firmanázevprovedenídoba vzniku poznámka
KoProŠkoda D.1vstřikovaný1990?velké množství chyb a nepřesnosti až znechucující, naprosto nepoužitelné obtisky
PODKLADY
Čs. letadla IV. Němečekfoto, text, výkres
Vzduch je naše mořeJ.Rajlich, J.Sehnalfoto, text, bokorys
LK 8-10/1992malé letectvovýkres, foto, text, test modelu