V roce 1925 vytvořil letov nový, moderně pojatý typ školního letadla. Ačkoliv byl nově vzniklý Letov Š-18 poháněn poměrně slabým motorem o 60 ks, přesto dosahoval lepších výkonů než tehdy standartní cvičné "malé" a "velké" branďáky a jejich čs. kopie. I přes celodřevěnou kostru byl stroj velmi odolný. Speciálně podvozek z kovových trubek byl dimenzován pro nešetrná přistání. Další promyšlenou "specialitkou" byl společný pilotní prostor žáka a instruktora. To ovšem pilotní žáci zrovna nevítali, neboť instruktor pak případně mohl s nezdárným žákem navázat i "fyzický kontak" a pádnou rukou usměrnit a zvětšit jejich snahu. Což také občas dělávali podle vzpomínek tehdejších žáčků. Strojů Š-18 bylo postaveno pro naše letectvo celkem 36 ks. Ty sloužily k elementárnímu výcviku v LU. Další série typu byla postavena pro Bulharsko, bohužel zatím nevím kolik kusů to bylo.
Zamontováním silnějšího motoru NZ 85 (číslo u těchto motorů udává výkon v ks) vznikla ve třinácti kusech verze Š-118. S ním podnikl propagační let Polskem, Pobaltím a Finskem kpt. Hamšík v celkové délce 3 000 km. Výsledkem cesty byl zájem Finska o tento typ a objednávka na 10 ks. U té však Finové požadovali ještě silnější motor a dali tak vzniknout nové verzi Š-218. Po obdržení svých deseti kusů s mottorem Walter NZ 120 zakoupili Finové i licenšní práva. Poslední stroj byl vyškrtnut z finského leteckého rejstříku v roce 1959. Na celodřevěný letoun navíc provozovaný v severské zemi úctyhodný výkon! Pro čs. letectvo se vyráběl Š-218 také. Úvodní série měla ještě celodřevěný trup, ale další pak již měly trup svařený z ocelových trubek. Tato varianta se označovala Š-218A. Stroje řady 218 byly odlišné od svých předchůdců ještě typycky "letováckou" srpkovitou SOP. Strojů Š-218 bylo vyrobeno 44 ks. V tomto množství je finská série již zřejmě započítána. Jeden zrekonstruovaný Š-218 si můžeme prohlédnout v muzeu ve Kbelích.
Technický popis - Dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra stroje dřevěná, téměř celá potažena plátnem. Hvězdicový motor, dvoulistá,
dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Letov Š-18 až 218 létaly buďto v kombinaci hliníkových ploch a hnědého trupu, později již byly natřeny hliníkovou barvou celé. V určitém období se tyto dvě provedení vyskytovaly na letištích současně. Na směrovce a křídlech
výsostné znaky, na trupu plukovní znak, označení letky a číslo stroje v letce. U strojů leteckého učiliště pak písmeno c a pořadové číslo stroje. Na trupu v barvě materiálu byly písmena bílé, na hliníkově natřeném měly být písmena a čísla modrá.
