LETOV Š-8

Š-8 v podobě z roku 1923. Š-8 v podobě z roku 1924
Š-8 v podobě s nejčistším  tvarováním
     Tento stroj již svými tvary prozrazuje své určení. Jde o rychlostní speciál určený k získání Ceny prezidenta republiky. Továrna Letov jej připravila již pro ročník 1923 a použila pro něj překomprimovaný anglický motor Napier "Lion" a svůj obvyklý prstencový chladič. Stroj se účastnil postupně tří ročníků závodů v letech 1923-25, ale ani v jednom nezvítězil, ačkoliv papírově byl vždy favoritem. A to i přes problémy s chlazením motoru. Stroj měl postupně několik systémů chlazení, včetně přídavného chladiče Lamblin. Jeho první vystoupení v roce 1923 skončilo poruchou motoru a nouzovým přistáním v poli.Stroj se převrátil a dokonale uvěznil pilota Ježka uvnitř trupu. Ten se nakonec musel prořezat kapesním nožem skrz bok trupu. Závod nedokončil ani speciál Avie BH-7B a tak cenu získal nevýrazným výkonem A-18b. V roce 1924 se rozvinul úporný boj mezi zdokonaleným Letovem a zdokonalenou Aerovkou ve verzi c. Zvítězila aerovka výkonem 263,427 km/h, Letov byl druhý se svým výkonem 263,273 km/h. Rozdíl neuvěřitelně minimální že? Stroj však přeci jen jeden úspěch získal, a to svým výkonem z prvního kola získal národní rychlostní rekord. V roce 1925 Letov dosáhl rychlosti 294,884 km/h, ale bohužel pro Letov nový speciál Avie BH-21R dosáhl 300,590km/h. Na osmičku tak v posledním ročníku, kterého se zůčastnila, opět zůstalo druhé místo. V prvním vydání Československých letadel uvádí V. Němeček, že ještě v roce 1925 Š-8 na dlouhou dobu získal výkonem 342 km/h na trati dlouhé 300 km národní rychlostní rekord. V druhém vydání knihy však již toto nezmiňuje.

Technický popis - Jednomístný, jednomotorový, vzpěrový hornoplošník smíšené stavby. Řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Letovy Š-8 létal nastříkán hliníkovou barvou, duralové plochy za motorem zůstaly v barvě materiálu. V jednom období se zdají vzpěry křídla ponechány v barvě dřeva. Během závodů se na stroji objevily černá závodní čísla na křídlech a trupu. Letov zřejmě nesl postupně 4 a 8. Na trupu ještě bylo zřejmě černé sériové číslo v neobvyklém tvaru Š 8.00.

ZÁKLADNÍ     TTD

Rozpětí

11,40 m

Délka

8,3 m

Nosná plocha

16,50 m2

Hmotnost prázdná

1030 kg

Motor

Napier "Lion" - 333 kW

Maximální rychlost

360 km/h

Dolet

400 km

Dostup

7000 m

Stoupavost

??? m/s

MODELY 1:72
firmanázevprovedenídoba vzniku poznámka
Omega modelsLetov Š-8resin1998-99?Model vypadá v krabičce dobře, až na prstencový chladič, který je znehodnocen spoustou bublinek a celkově působí odbytě. Ostatní díly však vypadají dobře. Obtisky nemají valnou kvalitu, jsou však použitelné a případně můžete stroj postavit bez nich. Model obsahuje díly pro stavbu stroje v provedení z let 1923 a 1924. Pro první rok by jste si však museli ještě drobně upravit kola. Dále bych měl výhrady k lepení VOP a SOP natupo bez jakýchkoliv vodících značek. Je to zbytečně nepříjemné. Menší tloušťka materiálu by hlavně SOP prospěla. Ani geometrie křídla není zrovna dokonalá. Nicméně dost kritiky a buďme vděční Omega models za snahu a obohacení trhu. Jak vidíte ze snímků, model jde rozhodně postavit.
PODKLADY
Čs. letadla IV. Němečekfoto, text
Návod modelu Omega Modelsfoto, text,




LETOV Š-8, jediný prototyp, Praha, továrna Letov, 1924, pilot Ježek

Model 1:72 - Omega models --- postaven září 2000
Barvy Agama, Humbrol, Revell, obtisky čísla 4 vlastní výroba na laserové tiskárně HP 5P
model Š-8
model Š-8
model Š-8
model Š-8
     K modelu jsem neměl příliš podkladů a tak jsem některé oblasti či detaily musel jen odhadovat. Nejvíce práce mi dalo asi všechno :-) Křídlo potřebovalo srovnat náběžnou a odtokovou hranu, SOP i VOP jsem se snažil zeslabit, ale ještě to asi chtělo trochu ubrat. Spoj křídla a trupu vyžadoval také dost práce. Pochybnosti mám u tvaru podvozkových vzpěr, ty jsem upravoval, ale netuším, zda měly vřetenový průřez či ne. CHladicí prstenec je natolik poničený bublinkami a nepřesnostmi, že jsem jej zbrousil, vytmelil vteřinovým lepidlem a znovu přeryl. Přídavný chladič Lamblin také není žádný zázrak, aspoň jsem trochu zeslabil přívodní trubky. Výfukové trubice z injekčních jehel stály asi nejvíce trpělivosti a sil. Každá má vlastně jinou délku a naopak stejný úhel zešikmení konce. Na fotkách je vidět, že stoprocentně to nedopadlo. Výsledkem je nepříliš dokonalý model velmi zajímavého typu. Vzhledem k určení stroje a nízké životnosti motoru předpokládám, že toho zas tak moc v jednotlivých letech nenalétal a o nějaké patině kromě začouzení asi nemůže být příliš řeč a tak jsem jen "očoudil" okolí výfuků.

Zpět na výběr typů

Zpět na hlavní stránku