AERO A-304

     Pokud se podíváte na fotografie tohoto stroje, skoro jistě na Vás bude působit "civilním" dojmem. A nebudete se moc mýlit. V roce 1935 ČSA vyjádřily poptávku po dvoumotorovém stroji o doletu přes 900 km pro osm cestujících. Továrna Aero zareagovala velmi rychle a v březnu následujícího roku zalétala prototyp A-204. Při zkouškách stroje ve VTLÚ nebyly nalezeny žádné vážnější závady. Naopak kvality stroje byly oceňovány. K všeobecnému překvapení však ČSA stroj v únoru 1937 odmítly. Jedna z variant, proč se tak stalo, říká cosi o obchodních zájmech firmy Airspeed, jejíž zájmy kdesi ve vedení ČSA převládly. Přesněji spíš v něčí kapse převládly a aerolinie pak zakoupily několik strojů Airspeed Envoy stejné třídy. Prototyp tedy zakoupilo MNO a továrna dostala objednávku na 15 strojů militarizované verze A-304 v úpravě pro průzkum a výcvik posádek vícemotorových strojů. Později byla objednávka rozšířena na 19 kusů, ale poslední čtyři byly v březnu 1939 ještě ve výrobě. Letectvo první sérii obdrželo v průběhu roku 1938, jedny informace hovoří o tom, že měly být nasazeny k výcviku, neříkají však u které jednotky. Jiné, (mně se zdají věrohodnější) tvrdí, že do září 1938 byl převzat jediný stroj, ostatních čtrnáct od října do konce roku. Všechny měly být upraveny pro průzkum a zařazeny k 64. letce ve Zvolenu (toto je však nelogické, takový počet dvoumotorových strojů by čs. letka nikdy neměla mít). Úpravy se však protáhly a tak se žádný stroj na Slovensko už nestihl dostat. Budoucí Slovenský "nezávislý" stát tak přišel o své průzkumné a bombardovací jádro ještě dříve, než ho získal :-). Po březnu 1939 stroje požívala luftwaffe v Prostějově k výcviku posádek. V roce 1941 se minimálně jeden stroj dostal do Bulharska a to jej snad používalo i k námořnímu hlídkování, později pak pro dopravu. Z typu A-304 vyšel ideově i typ Aero A-300.

Technický popis - třímístný, dvoumotorový dolnoplošník. Letoun byl typické stavby Aerovky - trup z ocelových trubek pokrytý dřevěnou karosérií a plátnem, dřevěná kostra křídel potažena překližkou. Hvězdicové motory poháněly dvoulisté dřevěné vrtule. Podvozek zatahovací záďového typu s pevným ostruhovým kolečkem.
Barevné provedení - zbarvení prototypu je udáváno jako khaki na všech plochách. Na standartních místech čs. kokardy, na trupu bílé označení VTLÚ s19. O zbarvení sériových strojů mi bohužel není nic známo, dokonce jsem zatím neviděl jiné foto stroje v čs. službách než jen prototypu.

ZÁKLADNÍ     TTD
Rozpětí	19,20 m
Délka	13,20 m
Nosná plocha	45,20 m2
Hmotnost prázdná	3 000 kg
Motor	Walter Super Castor - 316 kW
Maximální rychlost	325 km/h
Dolet	1 200 km
Dostup	6 300 m
Stoupavost	6,7 m/s
Výzbroj	3 x vz.30 7,92 mm 300 kg pum

MODELY 1:72
firma	název	provedení	doba vzniku	poznámka
MH Vacu	Aero A-304	vacu + resin díly	1. polovina 90. let	Přesnost jsem zatím neposuzoval, ale vypadá velmi dobře a díky resinovým dílům by stavba neměla být příliš problematická.
PODKLADY
Čs. letadla I	V. Němeček	foto, text,
Vzduch je naše moře	J.Rajlich, J.Sehnal	foto, text, bokorysy
LK 4, 5/88	letadla 39-45	malý výkres, text, foto, bokorys bulharského stroje
Aero 1919-1999	P. Kučera	foto
Čs. letectvo v roce 1938	M. John	Baroko&Fox, 1996	text

Zpět na výběr typů

Zpět na hlavní stránku