AERO Ae-10 alias Ae-01 alias A-1
 |
 |
 |
 |
 |
Tato první práce továrny Aero byla vlastně kopií rakouského stroje Hansa-Brandenburg B. I série 76. MNO o tyto školní stroje projevilo zájem a továrny Letov a Aero prostě zhotovily podle vzorového kusu kopii. Vznikly tak stroje Letov Š-10, to byla přesná kopie vzoru a právě Ae-10, které dostalo jiné OP a křidélka. Zřejmě ne však všechny stroje, neboť fotky ukazují obě varianty OP a křidélek. Podle výrobních čísel se jeví, že první kusy byly s původními plochami, pozdější s upravenými, neboť Ae-10.25 již má upravené, Ae-10.11 ještě původní. Vojáci jej objednali a dostali v sérii 35 ks. To už byla pořádná příležitost pro továrnu. Ta se musela rozšířit a přibrat nové dělníky. Výroba se rozběhla ještě v roce 1919. Ale zpět k letounům. Ty sloužili k elementárnímu leteckému výcviku a byly v provozu oblíbené, stabilní, spolehlivé a pomalé. Zkrátka létaly skoro samy. Udržely se ve službě skoro do 30. let. Pro svůj neustále zaolejovaný motor, jehož zadní válce byly při stání na zemi zaplavovány olejem, dostaly stroje spolu s Š-10 přezdívku "sardinka" či "sardel". Po vyřazení od letectva jich mnoho koupily aerokluby a zde létaly ještě řadu let. Podle některých názorů jejich "přestabilizovanost" způsobila špatné letové návyky školních žáků a ti pak nebyli dostatečně připraveni na modernější a živější stroje. Jeden zrestaurovaný exemplář je dnes vystaven ve Kbelích.
Technický popis - celodřevěný dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový víceúčelový dvouplošník. Kostra trupu potažena překližkou kromě motorových krytů, křídlo potaženo plátnem. Ocasní plochy měly kostru z ocelových trubek, šlo o desku bez profilu potaženou plátnem. Řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - to je otázka, podle Ing. Krumbacha měly stroje natřen trup "myší šedou" a na něj naneseny olivové skvrnky (pravděpodobně houbou). Výsledný poměr olivové k šedé pak byl asi 80 ku 20 %. Křídla zůstala v přírodní barvě neběleného plátna. Na některých snímcích jsou křídla A-1 průsvitná, což by těžko mohly být, pokud by plátno bylo natřeno. Další varianta je původní barva materiálu doplněná množstvím skvrn tmavě zelené barvy na horních a bočních plochách. Na exempláři ve Kbelích je myslím nanášena šedá. Ať tak či tak, výsostné znaky typu C na SOP a křidlech. Na křídlech byly podle fotografií na koncích.
| ZÁKLADNÍ TTD | |
|
Rozpětí |
12,30 m |
|
Délka |
8,50 m |
|
Nosná plocha |
35,00 m2 |
|
Hmotnost prázdná |
715 kg |
|
Motor |
Mercedes D-I - 74 kW |
|
Maximální rychlost |
110 km/h |
|
Dolet |
225 km ? |
|
Dostup |
3 500 m |
|
Stoupavost |
1,7 m/s |
|
Výzbroj |
bez výzbroje |
| MODELY 1:72 | ||||
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| RVHP | Aero A-1 (Ae-10) | resin | 2. pol. 90. let | bez obtisků, slušná kvalita, vzpěry jako vložený drát |
| Pro tento model jsem vytvořil sadu obtisků "ALPS". Náhled najdete na těchto stránkách. | PODKLADY | |||
|---|---|---|---|---|
| Čs. letadla I | V. Němeček | foto, text | ||
| Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, | ||
| Čs. letectvo 1918-1924 | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, | ||
| Aero 1919-1999 | P. Kučera | foto, | ||
| LK 12/75 | barevný bokorys | |||
| LK 1/85 | barevné foto zrestaurovaného kusu | |||
| LK 11/86 | foto | |||
| návod stavebnice RVHP | výkres | jediný mně známý výkres | ||