AVIA F-IX

     Už od svého vzniku počítalo čs. letectvo s používáním těžkých bombardovacích letounů, avšak po celá dvacátá léta žádné stroje této kategorie v běžné službě nemělo. Souhra náhod a nezdařených projektů či přímo už existujících typů způsobila, že se prvním běžně používaným typem těžkého bombardéru v naší výzbroji stal až typ Avia F-IX zaváděný od roku 1932. Až ironicky působí, pokud si uvědomíme fakt, že se k zavádění těžkých bombardérů letectvo dostalo v období celoevropské hospodářské krize, kdy mělo velmi nízké rozpočty. Přesto ministerstvo trvalo na alespoň minimálním počtu strojů na nichž by byl prováděn operační výcvik pro v budoucnosti vybudované letky. V době, kdy se v továrně Avia rozbíhala výroba licenčních Fokkerů F-VIIb/3m pro civilní dopravu, si MNO objednalo jeden tento stroj jako zkušební objekt. Tato Avia (Fokker) F-VIIb/3m přinesla poznání, že pro provoz by byl třeba větší stroj s lepšími výkony. Tak byl pro úpravu na bombardér vybrán typ Fokker F-IX, pro Fokkera obchodně nepříliš úspěšný typ. Fr. Novotný typ překonstruoval na základě požadavků armády, byla zabudována pumovnice, "prolomen" trup pro instalaci spodního střeliště, zabudována radiostanice a 17.2. 1932 mohl vzlétnout první kus. Poslední z objednávky dvanácti kusů byl zalétán v červnu 1933. Dlouho se laborovalo s obrannou výzbrojí, střeliště v náběžné hraně křídla muselo být zrušeno pro aerodynamické problémy, spodní u některých kusů nebylo nainstalováno, na jednom stroji se zkoušela výsuvná věž pod trupem, ale definitivní schéma výzbroje hednotné pro všechny stroje nikdy neexistovalo. Další experimenty probíhaly s umístěním stanoviště bombometčíka. Všechny tyto změny a pokusy způsobily, že vnějším vzhledem se od sebe stroje dost lišily a dalo by se skoro řící, že co kus to originál. Stroje neměly moc velkou bojovou hodnotu vzhledem k svým výkonům i malému počtu. MNO je však bralo jen jako stroje pro výcvik a získání zkušeností, jinak by asi nebylo možné, aby nastala dosti kuriózní situace, kdy dva civilní stroje ČSA měly silnější motory a třílisté vrtule a tím i vyšší výkony než bombardovací stroje. Normální vždy býval opak. Stroje byly z hlediska letových vlastností příjemné, měly dlouhou vytrvalost a nepotřebovaly velká letiště. Avie sloužily spolehlivě k výcviku až do nástupu typu Aero MB-200. Populárním číslem těchto největších letounů našeho předválečného letectva však prý byl na leteckých dnech simulovaný útok na letiště po němž začalo na letišti hořet, stíhači odstartovali, útočící devítky dostihly a v nastálém souboji jednu "sestřelili". Ta začala kouřit a za postupného klesání z ní vyskákala "posádka". Muselo to být impozantní, škoda, že to alespoň někdo nenafilmoval. Nebo ano? Po celou dobu jejich služby byly ztraceny jen dva stroje. V září 1938 byly umístěny u některých těžkých a lehkých bombardovacích letek, počítalo se s nimi pravděpodobně pro dopravu.

Technický popis - Pětimístný, třímotorový hornoplošník. Kovová kostra trupu potažena vpředu duralovými plechy, vzadu plátnem. Celodřevěná kostra křídla potažena překližkou a jako celek plátnem.Dřevěná kostra trupu potažena překližkou, dřevěná kostra křídla k druhému nosníku taktéž potažena překližkou, jako celek plátnem. Hvězdicové motory, dvoulisté, dřevěná vrtule. Podvozek pevný, záďový.
Barevné provedení - letouny měly standartní kamufláž khaki/hliník. Obvyklé kokardy byly trochu neobvykle umístěny až na vrcholu SOP, na křídle standartně. Na trupu znak 5. LP, písmeno letky a pořadové číslo letounu. U tohoto typu bylo zvláštností právě číslo letounu. Bylo shodné s výrobním číslem stroje a při přesunech mezi letkami se nikdy neměnilo.

ZÁKLADNÍ     TTD
Rozpětí	27,14 m
Délka	19,30 m
Nosná plocha	103,00 m2
Hmotnost prázdná	5 450 kg
Motor	Walter Jupiter - 330 kW
Maximální rychlost	194 km/h
Dolet	1000 km
Dostup	4 500 m
Stoupavost	1,4 m/s
Výzbroj	min. 3 x vz. 28 7,92mm 800 - 1 500 kg pum

MODELY 1:72
firma	název	provedení	doba vzniku	poznámka
není mi známý žádný model
PODKLADY
Čs. letadla I	V. Němeček	foto, text,
Vzduch je naše moře	J.Rajlich, J.Sehnal	foto, text, bokorys
HPM 1,2/2000	monografie	text, foto, výkres, bokorysy	Bokorysy mají nevím proč červený lem kokard na SOP. Otištěné fotografie nejsou na té úrovni, že by bylo možné tuto doměnku potvrdit či vyvrátit.

Zpět na výběr typů

Zpět na hlavní stránku