Letov Š-1 má v historii čs. letectva velmi významné a důležité místo. Byl první čs. konstrukcí sériově vyráběnou a dodávanou letectvu. Jeho vznik a výroba ukočila diskusi zda je či není domácí průmysl schopen vyrábět plnohodnotné bojové stroje srovnatelné se zahraničními. Ve vedení armády byly tendence v tuto schopnost nevěřit a prosazovat orientaci na dovoz zahraničních strojů. To vítala a podporovala hlavně Francie doufající v odbyt svých strojů. Prototyp označený Š.A. byl zalétán v dubnu 1920. Na podzim byl stroj předveden na I. mezinárodní letecké výstavě v Praze. MNO jej objednalo v padesátikusové sérii. To byl na první samostatnou konstrukci Letova nesporně úspěch. Potíže však nastaly u dodávek motorů Hiero L. Těch bylo nakonec jen 28 ks a tak zbytek série obdržel německé motory Maybach Mb-IVa. První ze strojů s Maybachy byl zalétán v březnu 1921. Stroje s motory Hiero L byly v tehdejším kódu označovány jako Š-H-1, s motorem Maybach pak Š-M-1. MNO vzápětí objednalo další sérii 40 ks, ty však stavěla v licenci továrna Aero. Tyto stroje se označovaly Š-M-2 a mírně se konstrukčně lišily od Š-M-1. Po změně označování se z Š-H-1 stal Š-1 a stroje Š-M-1 a 2 pak byly označeny Š-2. Ale zpět ke strojům. Ty měly trup konstruován jako celodřevěnou poloskořepinu, což se v provozu ukázalo jako obtížně opravovatelná konstrukce. Také směrová stabilita strojů nebyla nejlepší a proto byly v průběhu služby postupně několikrát předělávány. Nicméně stroje sloužily jako pozorovací do druhé poloviny 20. let. Výzbroj jednoho pevného a dvou pohyblivých kulometů mohly doplnit dvě pumy po 5O kg, nebo dvanáct po 10 kg. Později přibyl ještě fotoaparát a rádiový přístroj. U pozorovacích letek všech tří leteckých pluků jej postupně začal nahrazovat typ Aero A-12 a A-11. Ještě v průběhu výroby Š-1 konstruktér Šmolík postavil jeden kus v provedení dopravní limuzíny pro dva cestující v zakryté kabině na místě pozorovatele. Značil se Šm-1a. V roce 1923 pak vznikl jeden kus stroje Š-5, což byla v podstatě úprava Š-1 na typ s trupem konstruovaným z ocelových trubek. Do výroby se však nedostal, možná i proto, že jeho prázdná hmotnost oproti předpokladům vzrostla.
Technický popis - Dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra stroje dřevěná, potažená plátnem
kromě duralové kapotáže motoru. Řadový motor, dvoulistá,
dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Letovy Š-1 měly složitou kamufláž složenou z polí tří barev . zelené, hnědé, okrové. Ta však byla ve své přední části tónována do tmava tupováním skvrn téže barvy tmavšího odstínu. Trup byl takto natřen celý, křídla a VOP zespodu pak hliníkovou barvou. Později obdržely Š-1 standartní nátěr letectva tedy tytéž barvy bez tónování. Přinejmenším u části strojů byly prostě původní tónovaná barevná pole přetřena jednolitým odstínem a vznikla tak poněkud jinak vypadající kamufláž oproti strojům Š-2 s klasickými pruhovými poli. Na standartních pozicích praporové výsostné znaky, na trupu znak jednotky a někdy se začaly objevovat i černé, bíle lemované číslice pro snazší identifikaci letounu.
|
|
MODELY 1:72 | |||||
firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka | |
RVHP | Letov Š-1 | resin | pol. 90. let | kat. č. 7211 | |
RVHP | Letov Šm-1a/Šh-1 | resin | pol. 90. let | kat. č. 7252 | PODKLADY |
---|---|---|---|---|---|
Letadla čs. pilotů | V. Šorel | barevný bokorys, text | |||
Čs. letadla I | V. Němeček | výkres, foto, text | jediný mně známý kompletní výkres | ||
Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, bokorysy | |||
Čs. letectvo 1918-1924 | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, kamuflážní schéma |