AERO A-11

A-11 v tříbarevné kamufláži A-11. Na tomto snímku je dobře vidět jedna z odlišností A-11 a Ab-11. A-11 měly čelní chladič bez lamel...
...zatímco Ab-11 s lamelami. Tento stroj je zajímavý kombinací praporových znaků a kamufláže khaki-hliník. Byť k této kombinaci podle předpisů vlastně nemělo docházet, je známo několik podobných snímků i u Aera A-30 a Avie BH-21. Ab-11N s dvojitými lyžemi Letov a tlumičem hluku a plamenů na výfuku.
Pohled zezadu na Ab-11 1. LP . Typická  tříbarevná kamufláž s poněkud složitějším tvarováním polí. Zde na A-11 1. LP z období 1924-26.
Ab-111 1. LP v podobě, jaké se účastnil manévrů, někdy v období 1927-1929 Ab-111 1. LP po roce 1929, plukovní označení v přehozeném pořadí. Tato odchylka byla nejrozšířenější v období 1. pol. 30. let.

     Prvním opravdu dobrým a spolehlivým pozorovacím strojem čs. konstrukce bylo Aero A-12. Z něj se výměnou motoru Maybach za modernější a lehčí Walter W-IV podařilo vytvořit ještě lepší typ A-11. Na jaře 1924 vznikly hned tři prototypy. Letoun měl vyšší výkony než A-12 a tak o něj MNO projevilo zájem. Postupně objednalo v několika sériích 108 kusů a jedenáctka se vyráběla až do roku 1928. V letech 1925 a 26 A-11 získávaly národní rekordy, ceny v rychlostním závodu prezidenta republiky a účastnily se několika mezinárodních cest prezentujících čs. letectvo v zahraničí (Polsko, Dánsko, Bulharsko, Rumunsko). Stroje spolehlivě a bez technických problémů sloužily v první linii až do poloviny třicátých let, kdy byly nahrazeny Letovy Š-328. Poté byly zbylé stroje přestavěny na školní Aš-11. Během těchto let se vyvinulo velmi mnoho obměn a variant typu. Pro noční službu bylo určeno 43 ks A-11N z roku 1928. Ab-11 bylo vyrobeno 84 ks v letech 1925 - 31. Měly rozšířený baldachýn obsahující nyní palivovou nádrž a čelní chladič dostal žaluzie. Motor byl Breitfeld & Daněk Perun II. S jedním strojem této verze podnikl V. Stanovský propagační let Evropou a částečně i Afrikou a malou Asií. Nad 23 státy strávil ve vzduchu skoro 92 hodin a proletěl 15 070 km. Jeho stroj je restaurován a můžete ho vidět ve Kbelích. Díky této cestě získala Aerovka finskou zakázku na 8 ks A-11HS v roce 1927. Jejich silnější motor zhoršil letové vlastnosti, přesto byly Finy používány do začátku války. I od varianty Ab-11 vznikla noční verze Ab-11N (4 ks). Ab-111 (15 ks, 1928) mělo jen poněkud upravený motor Perun IIa. Další variantou bylo A-25 (15 ks, 1925) jako školní pokračovací s motorem BMW IIIa, A-21 (8 ks, 1926) jako noční cvičné s motorem Perun I, z nich šest bylo přestavěny na A-125. Těch bylo celkem 12, ostatní vznikly z A-25). Určitou raritu představovalo postupně postavených devět hydroplánů A-29 pro střelnici našich PL dělostřelců v Boce Kotorské. Část z nich dostala posléze zpět podobu pozemních strojů. Byl pro ně charakteristický široký podvozek. Časově asi poslední verzí byl cvičný stroj A-211 s hvězdicovým motorem Walter Castor. Prototyp vznikl 1928, série 18 kusů se stavěla v roce 1932. Z pokusných instalací různých motorů do draku A-11 je vhodné připomenout A-11J s hvězdicovým motorem, který se stal prapředkem typu A-32. Celkem bylo vyrobeno 440 ks letounů z rodiny A-12/11.

Více podrobností o strojích dodaných do Finska najdete na samostatné stránce. Jejím autorem je Miloš Kmeť, můj e-kolega a modelář. Má mé díky za obohacení informací k typu.


Technický popis - dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový víceúčelový dvouplošník. Kostra trupu a OP kovová, křídla ji měla dřevěnou. Vše potaženo plátnem, příď s motorem duralovými plechy. Řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - stroje dostaly standartní tříbarevnou kamufláž zelená, hnědá, okr/hliník a praporové výsostné znaky. Tvarování dělících čar barevných polí na tomto typu bylo dosti členité. Na obvyklých místech praporové znaky, na trupu znak jednoho ze tří pluků u nichž byly zařazeny, nebo prázdný obdélník VLU. Po roce 1927 stroje dostaly kamufláž khaki/hliník a kruhové kokardy. Na trupu pak nové označení příslušnosti k jednomu z šesti LP. A-11N létaly zpočátku v nátěru noční hnědé na všech plochách, bohužel fotku v této kamufláži nemám. Později dostali klasickou khaki/hliník.

ZÁKLADNÍ     TTD

Rozpětí

12,80 m

Délka

8,00 m

Nosná plocha

36,50 m2

Hmotnost prázdná

974 kg

Motor

Walter W-IV - 176 kW

Maximální rychlost

215 km/h

Dolet

750 km

Dostup

7 200 m

Stoupavost

3,8 m/s

Výzbroj

1 x Vickers 7,7 mm
2 x Lewis 7,7 mm
200 kg pum


MODELY 1:72
firmanázevprovedenídoba vzniku poznámka
RVHPAero A-11resinpolovina 90. letmodel je o poznání kvalitnější než první resiny RVHP, ale stále má příliš tlusté odtokové hrany a vcelku kvalitní povrch znehodnocují poměrně velké bublinky.
MH VacuAero A-11vacu???obrysovou přesnost jsem zatím neporovnával, jako každý vacu bez doplňkových dílů jiné technologie je na něm spousta práce, lze postavit i jiné verze (A-12, 22, 29 ..)
PODKLADY
Čs. letadla IV. Němečekfoto, text, výkres
Vzduch je naše mořeJ.Rajlich, J.Sehnalfoto, text, bokorysy
Aero 1919-1999P. Kučerafoto,
Letadla čs. pilotůV. Šorelbarevný bokorys, text
LK 4/91článek, foto, A-11 ve Finsku
LK 5/87foto