V roce 1929 vznikl v Letovu návrh průzkumného a lehkého bombardovacého letounu Š-28. Ještě v témže roce se projekt dočkal realizace v podobě prototypu. Při zkouškách se však projevil nedostatečný výkon motoru Walter Castor. Co vedlo konstruktéry k použití výkonu jen 240 koné není nikde zmiňováno, ale byl to dosti podivný krok. Armáda převzala jen prototyp a ten pak sloužil k výcviku. Nejprve u cvičné letky 1. LP v Praze až do roku 1934, poté další tři roky u cvičné letky 2. LP v Olomouci. V roce 1937 jej odkoupila olomoucká pobočka MLL a až do havárie v následujícím roce používala jako vyhlídkový pro čtyři pasažéry. Jeho přezdívkou "holub mírný" vojenští piloti vcelku jednoznačně vyjádřili svůj názor na bojovou hodnotu typu. V roce 1930 vznikla verze Š-128 jako pokus o modernizaci původní koncepce s podstatně silnějším motorem Jupiter. Podvozek dostal dělenou osu. V letech 1932 až 1933 Letov postavil celkem devatenáct kusů, opět však jako nouzovou práci továrny. Šestnáct převzalo naše letectvo. První série tvořená čtyřmi kusy byla zařazena na konci roku 1933 ke cvičné letce 1. LP, druhá série byla po převzetí v prosinci 1934 zařazena k cvičné letce 2. LP, později vytvořili výzbroj 14. pozorovací letky 2. LP. Ke 2. LP byly staženy i stroje 1. série, později naopak 1. LP dostal šest strojů, ostatní zůstaly v Olomouci u 2. LP. Ale ani tyto stroje stejně jako předchůdce žádné nadšení nevyvolaly. Přesto sloužily spolehlivě, odepsány po havárii byly za celou dobu služby u čs. letectva tři. Prototyp Š-128 s ještě silnějším motorem G-R Mercure (515 kW) byl předváděn v Pobaltí a vyvolal zájem Estonska. To si vyžádalo některé úpravy. Za základ nové verze byl vzat pátý sériový Š-128. Hlavní viditelné změny se týkaly podvozku, když hlavní podvozková vzpěra byla uchycena v trupu mnohem výše. Vzrostla tím stabilita stroje při pojíždění na nerovném povrchu. Letov tedy dodal Estonsku čtyči stroje v provedení označovaném Š-228E v roce 1932 a zůstal mu prototyp teď označovaný Š-228 či dříve Š-128SM. Ten dále předváděl v Pobaltí a přilehlém okolí. Tentokrát projevilo zájem Finsko i přes havárii stroje během předváděcího turné. Požadovalo další změny a projevilo zájem o dvanáct strojů s následnou vlastní licenční výrobou. V Letovu tedy vznikal nový prototyp pro Finsko. Nakonec vznikl vpodstatě nový stroj pod označením Š-328. Ale to už je jiná historie .
Technický popis - Dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra stroje kovová, potažená plátnem
kromě duralové kapotáže motoru. Hvězdicové motory, dvoulistá,
dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Letovy Š-28 a Š-128 čs. letectva byly v klasické khaki/hliník kamufláži. Výsostné znaky a označení pluku, letky a stroje na obvyklých místech. Označení prototypu během jeho služby u VLU mi není známo. Š-228 pro Estonsko byly v barvě hliníkové,
na trupech černá, modře stínovaná čísla 137 až 140, na směrovce trikolora v pořadí barev odshora modrá, černá, bílá, stejné pořadí barev měly i "soustředné" trojůhelníky výsostných znaků na křídlech.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
MODELY 1:72 | |||||
firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka | |
není mi znám žádný model těchto typů | PODKLADY | ||||
---|---|---|---|---|---|
L+K 5/1998 | ?Článek, foto? | ||||
Čs. letadla I | V. Němeček | foto, text | |||
Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, bokorysy | |||