Na základě zájmu Finska o letoun Š-228 a jeho požadavků na další změny vznikl v Letovu v roce 1933 prototyp Š-328F. Měl to být víceúčelový stroj pro roli těžkého stíhače, pozorovací průzkumné a bombardovací úkoly. Tehdy velmi oblíbená představa, ale takový rozsah úkolů snad nikdy žádný typ nedokázal a ani nemohl splnit. Prototyp byl zalétán již s označením Finska, to však od smlouvy později odstoupilo , oficiálně pro nedodržení termínů ze strany továrny. Pravou příčinou však asi byl vliv továrny Fokker toužící ve Finsku uplatnit vlastní stroje. Současně s tímto prototypem vznikal i druhý, s řadovým motorem Vr-36, původně označeným Š-328M, později přeznačený na Š-428. V tomto případě bylo zákazníkem MNO. Ale zpět k Š-328F. Po neůspěchu s finskou zakázkou byl prototyp přepracován podle požadavků MNO na pozorovací a lehký bombardovací typ. S těmito změnami však bylo spojeno několik úprav, jež letovým vlastnostem nepřidaly. Ještě se zhoršilo chování ve vývrtce, narušili se předtím vyvážené sily v řízení a další. Továrna se velmi dlouho snažila vlastnosti vylepšit i za spolupráce se zahraničními institucemi. Podařilo se jí to jen částečně. Mezitím už dávno běžela výroba typu pro čs. letectvo. To nejdříve objednalo šestnáct strojů se silnou výzbrojí 4 pevných a dvou pohyblivých kulometů pro roli těžkého a nočního stíhače. Přednost ve výrobě však dostaly jiné verze a tak je tento typ jedním z mála, kdy tovární výrobní číslo letounu není shodné s vojenským kusovým.
(Platí to až do čísla 64, pak jsou opět shodná.) Nástup nacismu a vzrůstající ohrožení spolu s nutností řešit zaměstnanost továrny Letov až do rozběhu výroby B-71 vedla k tomu, že typ se stal druhým nejpočetnějším čs. typem z meziválečného období. Vzniklo ho postupně přes 400 ks v sedmi sériích.
- série 64 ks jako noční stíhací, vodní, pozorovací
- série 75 ks
- série 25 ks
- série 110 ks
- série 40 ks
- série 69 ks
- série 25 ks
vyráběla se i cvičná varianta, varianta pro vlek leteckých terčů a dokonce vznikly i čtyři kusy vodní plovákové verze určené k náhradě tehdy již letitých A-29. Stroje sloužily vždy v létě k vlekání terčů pro protiletadlové dělostřelce v Boce Kotorské v Jugoslávii. Letov pro ně použil pro urychlení práce plováky firmy Short. Letouny se postupně rozšířily ke všem pozorovacím letykám čs. letectva (čísla letek 1 až 30, v praxi jich bylo méně) a některé stroje zabloudily i do výzbroje zvědných letek (61-70). Ojedinělou kapitolou je postavení 91. těžké noční stíhací letky u 6. LP. V této roli se však Letovy neosvědčili hlavně z důvodu oslňování pilota plameny z výfuků. Během září 1938 došlo k epizodnímu nasazení strojů hlavně proti maďarským vzbouřencům, jeden stroj byl během letu nad slovenským územím sestřelen maďarskou stíhačkou. Podle pamětníků docházelo v létě a na podzim 1938 k výzvědným letům do hlubokého zázemí Německa na tomto typu. Nelze to dokumenty té doby prokázat,a le pokud se nad tím zamyslíme, jen blázen by něco takového před příchodem Němců nezničil. A příliš kopií případných hlášení a vyhodnocení asi také neexistovalo. Podle části pilotů, kteří se takových letů účastnili neznali předem cíl letu, navigaci prováděl neznámý důstojník v roli pozorovatele a letouny měly zamalovány výsostné znaky a asi i označení.
Byť již stroj v roce 1938 nepatřil k nejmodernějším, stále to byl dobrý evropský standart. Zajímavé srovnání se nabízí v porovnání výkonů s polským PZL P-23 Karašem. Tento mnohem moderněji koncipovaný a vyhlížející stroj svými výkony Letovy Š-328 posledních sérii rozhodně nepřevyšoval. MNO si při objednávání posledních sérií typu sice uvědomovalo relativní zastaralost typu, ale na druhé straně vědělo, že zavedení modernějších strojů jejichž prototypy již byly zkoušeny vyžaduje jednak dosti času, jednak tyto moderní stroje již ztratí schopnost vzletu na mnoha malých polních letištích. Pak se vzhledem k předpokládanému charakteru války s Německemu mohly hodit nenáročné stroje se snadnou opravitelností a údržbou nevázané na kvalitní letiště. Po okupaci se část strojů dostala do výzbroje Slovenského státu (cca 100 ks), část Němci prodali Bulharsku (62 ks), část sami použili k výcviku a později pro výzbroj nočních lehkých bombardovacích letek. Ve slovenské armádě došlo k jejich použití při útoku na Polsko, v bojích s MaĎarskem a při útoku na SSSR. Tam se vcelku i proti očekávání osvědčili i přes naprostou absenci ochrany posádky a nádrží. Možná jim v tom pomohla jejich typická vlastnost, totiž motor Pegasus byl velmi tichý a podle vzpomínek pamětníků bylo možné se se staženým plynem dostat nad cíl bez prozrazení hlukem. Stejně tak schopnost přistát a vzlétnout téměř kdekoliv díky odolnému podvozku se cenila. Asi "nejčestnější" poslání čekalo na několik strojů během SNP v bojích za obnovení Československa. Zde mohly byť s šestiletým zpožděním bojovat proti Němcům. Bohužel do dnešních dnů se u nás žádný tento stroj nezachoval a náš stát neprojevil snahu ani zjistit co je pravdy na zachování několika strojů z výzbroje slovenského státu v SSSR kam ulétly a odkud prý přišla nabídka na jejich vrácení za finanční úhradu.
Technický popis - dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra stroje kovová, potažená plátnem a částečně duralovými plechy. Hvězdicový motor, dvoulistá dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Letovy Š-328 měly kamufláž khaki/hliník, u posledních strojů byla v souladu s novými předpisy hliníková barva nahrazena světle šedou. Standartní znaky na obvyklých pozicích, na trupu znak LP, písmeno letky, číslo stroje. Jsou známy některé manévrové zbarvení oživující jinak fádní kamufláž.
