|
|
|
|
|
Po své první úspěšné konstrukci Avia BH-1 se konstruktéři Beneš a Hajn rozhodli použít stejnou koncepci vzpěrového dolnoplošníku i pro konstrukci stíhacího letounu. Úmysl se zdařil a 16. 12. 1921 byl prototyp zalétán továrním pilotem Munzarem. Při předvádění pro MNO 6. června 1922 však došlo ke katastrofě, Munzar se zabil a stroj byl zcela zničen.
MNo dalo továrně další šanci a objednalo dva další prototypy. Druhý byl s motorem Hispano -Suiza dokončen jako BH-4. Náhradní prototyp BH-3 byl zalétán v
listopadu 1922 pilotem Skubou. Tehdy bylo vojenské označení ještě Av-B-3.01 . Ještě v prosinci MNO objednalo deset kusů BH-3. Z nich byl čtvrtý kus vrácen továrně pro pokusy
(BH-3 s motorem Walter). Zbývajících devět převzali
vojáci mezi srpnem a říjnem 1923 a zařadili je k 1. leteckému pluku. Dva z nich podnikly
první velký přelet čs. letadel v říjnu téhož roku do Paříže a zpět. Stoje však u pilotů
nevzbudili nadšení pro jejich obtížnou pilotáž. Dostali přezdívku "bejk". Byl pro ně charakteristický snadný přechod do letu na zádech, v němž setrvávaly raději než v normální poloze. Stroje se pro své špatné letové vlastnosti v první linii neosvědčili, tak co s nimi? Nějaká chytrá hlava vymyslela, že když nejsou vhodné pro normální piloty, budou se na nich učit pilotní žáci. Že nechápete? Já také ne... Toto rozhodnutí stálo dva z nich život. Do VLU v Chebu byly staženy na jaře 1924, spokojenost s nimi nepanovala ani tam. Některé stroje se zde dočkaly i změny kamufláže v roce 1927.
Technický popis - Jednomístný, jednomotorový, vzpěrový dolnoplošník. Celodřevěná kostra byla
potažena částečně překližkou, zbytek pak plátnem. Krycí plechy motoru duralové. Řadový motor poháněl
dvoulistou vrtuli. Podvozek pevný, záďový, s ostruhou.
Barevné provedení - prototyp byl natřen světlou zelenou, na křídlech a SOP praporové znaky,na trupu vojenské označení Av-B-3.01. Plátno na discích kol a směrovce zůstalo nenatřeno, stejně jako duralové plechy. Při leteckých závodech obdržel na trup pořadové číslo - 17. Deset sériových strojů obdrželo tehdy standartní kamufláž zelená, hnědá, okr/hliník. Praporové znaky na obvyklých místech. Na trupu se po zařazení do VLU objevil identifikačná znak této jednotky - bílý obdélník. Několik strojů se dožilo změny
kamuflážního předpisu a tak obdržely v roce 1927 novou kamufláž khaki/hliník a kulaté výsostné znaky. Bílý obdélník zůstal.
| ZÁKLADNÍ TTD | |
|
Rozpětí |
10,24 m |
|
Délka |
6,98 m |
|
Nosná plocha |
15,76 m2 |
|
Hmotnost prázdná |
734 kg |
|
Motor |
BMW IIIa - 136 kW |
|
Maximální rychlost |
225 km/h |
|
Dolet |
450 km |
|
Dostup |
8 000 m |
|
Stoupavost |
4,7 m/s |
|
Výzbroj |
2 x Vickers 7,7 mm |
| MODELY 1:72 | ||||
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| KoPro | Avia BH-3 | vstřikovaný | 1981 ? | plátěný potah nenaznačen, malá SOP |
| Pro tento model jsem vytvořil sadu obtisků "ALPS". Náhled najdete na těchto stránkách. | PODKLADY | |||
|---|---|---|---|---|
| Letadla čs. pilotů | V. Šorel | barevný bokorys, text | ||
| Čs. letadla I | V. Němeček | výkres, foto, text | ||
| L+K 24,25/1981 | monografie | výkres, foto, text | ||
| Vzduch je naše moře | J. Rajlich, J. Sehnal | foto, text, bokorys | ||
| Čs. letectvo 1918-24 | J. Rajlich, J. Sehnal | foto, text, bokorys | ||
Avia BH-3, jeden ze sériových kusů účastnící se rychlostních závodů o cenu prezidenta republiky 1924 | |
| Model 1:72 - Kovozávody Prostějov dnes KoPro --- dohotoven v září 2000 | |
| Barvy Agama, Revell, obtisky bílé a černé 22 vlastní výroba na tiskárně ALPS. Prapory stříkané. | |
 |
 |
 |
 |
 |
 |