V letech 1935-36 si MNO začalo uvědomovat naprostou zastaralost svých taktických bombardérů a začalo se poohlížet po moderních strojích. Vedlo jednání s našimi továrnami o konstrukci moderních jednoplošníků a zadalo jim konstrukci prvních prototypů (A-300 a B-158) Zároveň však chtělo vhodnou licenční výrobou překlenout období do zahájení výroby domácích typů. Nejdříve došlo k jednání s Francií a Británií jako nejbližšími spojenci. V úvahu připadal francouzský stroj Potez 63,(pro nás speciálně uvažovaná verze 636, kterou měla vyrábět Avia), ale nakonec nebyl uznán za dozrálý pro sériovou výrobu. Z Britských strojů byl vybrán Bristol Blenheim, ale Britové se zachovali opět ve styly svého staletí uplatňovaného pravidla, že spojenci Británie jsou dobří proto, aby prolévali krev za Británii, nikoliv však hodni toho, aby jim Británie pomohla a prodej typu různými obstrukcemi zablokovala (stejně tak zablokovali nákup Hurricanů nám a později i Polsku.) MNO se tak z nouze a také pod vlivem zpráv ze Španělska obrátilo na dalšího spojence - SSSR. Ve Španělsku se hlavně v prvním období občanské války velmi prosadili stroje SB-2 a svět včetně ČSR si jich nemohl nepovšimnout. Jednání o licenci byla obtížná, dokud naše strana nenabídla kompenzaci v podobě protidodávek nejmodernějších dělostřeleckých zbraní včetně prototypů a strojírenského vybavení. Pak byla vcelku rychle dohodnuta koupě 61 ks draků, jež byly vybaveny ještě v SSSR čs. motory HS 12 Ydrs a přístroje a prodej licence pro vlastní potřebu bez možnosti exportu. Vzorový kus u nás přistál již v dubnu 1937, byl podroben standartním zkouškám a poté jej Avia přizpůsobila čs. předpisům a zvykům. V tomto provedení prvně vzlétl 2. prosince. Většina strojů přicházela až v dubnu a květnu 1938, takže na výcvik již příliš času nezbylo, stejně jako na úpravu strojů určených ke zvědným úkolům. Posádky si těžko zvykaly na stísněné podmínky a přední střelci vzhledem k nemožnosti úniku z letounu který by přistál na břicho nebyli v záviděníhodné pozici. Přes drobné nedostatky tvořily tyto stroje nejmodernější součást našeho letectva a ironicky i nejrychlejší. Svou rychlostí převyšovaly standartní stíhaci stroje B-534. Naše stroje měly i některé podstatnější úpravy a vylepšení oproti sovětským SB-2. Jednak přední kulometné dvojče bylo nahrazeno jedním kulometem vz.30, což zdánlivě představuje oslabení obranné výzbroje, ale jednoduchý kulomet byl na rozdíl od sovětského dvojčete schopen u výkyvu do stran, takže rozhodně byl účinnější. Rovněž dříve nežli sověti jsme zavedli zadní spodní střeliště vyzbrojené taktéž jedním vz. 30. Stroje byly v kritickém září 1938 z mého úhlu pohledu dosti chaoticky rozmístněny u letek zvědných a lehkých bombardovacích. Kromě těchto rolí měly pravděpodobně plnit ještě úlohu letounů hlídkujících na trasách pravděpodobných příletů německých bombardérů s úkolem včas varovat stíhací letky. Na licenční výrobu se připravovaly všechny tři hlavní letecké továrny, měly celkem vyrobit dalších 161 ks B-71. Bohužel do března 1939 nebyl vyroben ani jeden kus. Po okupaci Avia a Aero své přidělené počty vyrobily ve dvou modifikacích B-71A a B-71B. Popis jejich určení a použití přenechávám milovníkům Luftwaffe, jen se ještě zmíním, že 24 ks z pravděpodobně původních strojů B-71 dodaných ze SSSR zakoupilo spolu s jinými čs. stroji Bulharské carské letectvo. Jeden stroj zůstal po 14. březnu 1939 na Slovensku a sloužil až do roku 1943 v řadách Slovenských vzdušných zbraní. Pak na něm zcela v duchu jejich "bojových tradic" :-) uletělo několik slovenských pilotů do Turecka, odkud se postupně dostali do řad druhého odboje.
Technický popis - Třímístný, dvoumotorový, celokovový samonosný středoplošník se skořepinovým trupem. Pouze křidélka a kormidla byla potažena plátnem. Řadové motory poháněly dvoulisté, kovové vrtule. Hlavní podvozek zatahovací, záďové ostruhové kolečko pevné.
Barevné provedení - Letouny byly dodány ve světle šedé až modrošedé barvě (J. Krumbach mluví o dvou barvách o světle šedé na horních a bočních, a světle šedomodré na spodních plochách, na fotografiích jsem však nic takového zatím nepozoroval). Výsostné znaky byly aplikovány velmi různě, dosti často byly špatně orientovány, hlavně na SOP. K nápravě došlo zřejmě jen u části letounů, ještě po okupaci je znám záběr stroje se špatně orientovanými znaky na spodku křídel. U nás byl na boky trupu doplněn plukovní znak, písmeno a číslo letounu. Litery spolu s čísly měly modrou barvu vzhledem k světlému podkladu. Plukovní znaky byly nastříkány bez obvyklého bílého podkladu. Během mobilizace v roce 1938 byly stroje urychleně přestříkány podle schématu chystaného pro stroje z naší výroby. To bylo tříbarevné. Spodní plochy pro úsporu času zůstaly opět v původní barvě, horní pak pokryla kombinace barev šedá, zelená, hnědá, jinde popisovaná jako špinavě zelená, zeleně šedá a zemitě hnědá. Při obnově výsostných znaků po nástřiku kamufláže došlo u nich k olemování pravděpodobně černou barvou. Zda před tím měly lem fialový či modrý si netroufám zodpovědně říci.
| ZÁKLADNÍ TTD |
|
Rozpětí |
20,33 m |
|
Délka |
12,27 m |
|
Nosná plocha |
56,70 m2 |
|
Hmotnost prázdná |
4 137 kg |
|
Motor |
Avia HS 12Ydrs - 632 kW |
|
Maximální rychlost |
430 km/h |
|
Dolet |
1 000 km |
|
Dostup |
9 000 m |
|
Stoupavost |
7,5 m/s |
|
Výzbroj |
3 x vz.30 7,92 mm pohyb.
600 kg pum |
| MODELY 1:72 |
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| MPM | Avia B-71/SB-2 | short-run, lepty | 1998-99 | Vcelku solidní model. |
| FROG/NOVO | SB-2 | vstřikovaný | ?????? | Model má několik nepříjemných a těžko ostranitelných chyb. |
PODKLADY |
| Čs. letadla I | V. Němeček | foto, text, výkres | |
| Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, bokorys |
| Letadla čs. pilotů | V. Šorel | Albatros, 1986, Praha | text, bokorys |
| Čs. letectvo v roce 1938 | M. John | Baroko&Fox, 1996 | text |
| LK 16/1977 | barevné schéma tříbarevného stroje |
| LK 19/1988 | Článek, foto |
| dvojčíslo HPM 6-7/1991 | bokorys slovenského stroje |
| Češi a Slováci v oblacích | V.Šorel | slovenský stroj |
