PRAGA E-51
Tento velmi zajímavý a pokrokově řešený stroj vznikl na základě specifikací MNO z roku 1936 na průzkumný a lehký bombardovací letoun moderní koncepce, jenž by nahradil ve výzbroji zastarávající Š-328 a A-100. Na podkladě těchto specifikací vznikl ještě typ Š-50 a A-304.
Letoun byl zalétán 26. května 1938 ještě s třídílným křídlem a střeleckou věží na zádi trupu. Jak se zdá, fotografie stroje v tomto provedení se nezachovala. Věž způsobovala velké problémy hlavně v oblasti ocasních ploch a tak byla sejmuta a na zádi se objevilo aerodynamicky velmi příznivě vyřešené vřetenovité střeliště ne nepodobné záďovému střelišti použitému u Fw-189. Během zkoušek typu se i po provedení popsaných změn a jejich završení záletem upraveného stroje 11. února 1939 objevovalo dosti závad a nevyřešených problémů s třepáním ocasních ploch, uvolňováním motorových krytů a přehříváním motorů (ty samy o sobě nebyly během zkoušek zrovna vzorem spolehlivosti). Do konce samostatnosti republiky nebyly některé z těchto problémů spolehlivě vyřešeny, takže asi původní termín rozběhu sériové výroby typu který MNO předpokládalo - totiž konec roku 1939 - byl příliš optimistický. Němci ve zkouškách pokračovali a prototyp posléze předali továrně Klemm. To je poslední známé místo výskytu prototypu tohoto nesporně velmi zajímavého typu. Typ měl možnost díky modernímu a vtipnému vyřešení umístění kamer možnost snímkovat tři řady vzájemně se překrývajících snímků a tím minimalizovat čas strávený v nebezpečném pásmu. Pro případ použití stroje jako lehkého bombardéru bylo počítáno s nákladem až 500 kg pum.
Technický popis - třímístný, dvoumotorový, samonosný dolnoplošník s trupovou gondolou a dvěma nosníky ocasních ploch. Ocasní plochy a křídlo celodřevěné s překližkovým potahem. Trup a nosníky ocasních ploch kovová kostra z ocelových trupek, potah opět překližkový. Řadové motory poháněly třílisté vrtule. Podvozek provizorně pevný, záďový s ostruhovým kolečkem.
Barevné provedení - zatím nejpropracovanější popis zbarvení stroje jsem našel v návodu stavebnice RS models. Podle něj byly spodní plochy křídla a ocasních ploch a jejich nosníků od podvozku dále natřeny světlou šedou, plechové kryty motorů, rámy kabin a kapoty podvozku khaki barvou, křídlo, trup a ocasní nosníky zhora byly v barvě použité překližky, přičemž barva křídla byla prý světlejší než trup a nosníky.
| ZÁKLADNÍ TTD |
|
Rozpětí |
15,60 m |
|
Délka |
11,69 m |
|
Nosná plocha |
35,44 m2 |
|
Hmotnost prázdná |
3 102 kg |
|
Motor |
Walter Sagitta I-MR - 404 kW |
|
Maximální rychlost |
380 km/h |
|
Dolet |
cca 1 250 km |
|
Dostup |
7 000 m |
|
Stoupavost |
6,6 m/s |
|
Výzbroj |
1 x vz.30 7,92 mm pevný
1 x vz.30 7,92 mm pohyb.
500 kg pum |
| MODELY 1:72 |
| firma | název | provedení | doba vzniku | poznámka |
| RS models | Praga E-51 | resin | 1997-98? | Model je dobrý, ale po Š-50 jsem očekával přeci jen vyšší kvalitu. |
PODKLADY |
| Čs. letadla I | V. Němeček | foto, text, výkres | |
| Vzduch je naše moře | J.Rajlich, J.Sehnal | foto, text, bokorys |
| Letadla čs. pilotů | V. Šorel | Albatros, 1986, Praha | text, bokorys |
| Čs. letectvo v roce 1938 | M. John | Baroko&Fox, 1996 | text |
| LK 25,26/1982 | monografie |
| Návod stavebnice RS models | zbarvení |
