LETOV Š-16

     Historie tohoto stroje se odvíjí od 29. května 1924, kdy továrna letov dala MNO nabídku na dodávku 28 zvědných strojů Š-16. Stroj měl mít celokovovou kostru potaženou převážně plátnem. MNO však nereagovalo pozitivně. Jednak teprve nedávno zavedlo zvědné Letovy Š-6, a u těch se v běžném provozu začaly projevovat některé nedostatky (podvozek, motorová lože). Ministerstvo chtělo nejdříve nasbírat zkušenosti s jejich provozem a na jejich základě specifikovat požadavky na nový letyoun této kategorie. Druhým důvodem, proč práci továrny na vývoji Š-16 nevítalo s nadšením byl pocit, že továrna takto zdržuje a oddaluje práce na nových typech letonů, které MNO požadovalo. Těmi byly takzvané protekční letouny. Dnes bychom je spíše nazvali doprovodnými či těžkými stíhači. Šlo o stroje určené k doprovodu a ochraně svazů bombardérů před stíhačkami protivníka. Měly to být vícemotorové typy vybavené několika střelišti.

MNO tedy nezareagovalo a nový stroj neobjednalo. Továrna přesto v roce 1925 zahájila přípravné práce na stavbě prototypu i bez objednávky. Pokud si uvědomíme, že Letov byla státní továrna, šlo o poměrně odvážný čin. Samotná stavba prototypu byla zahájena o rok později a v listopadu 1926 byl prototyp hotov. Ještě v prosinci byl stroj vystaven na aerosalónu v Paříži a hned poté byly ze strany MNO objednány tři prototypy. Nicméně to už se o stroj v důsledku pařířského předvádění začaly zajímat jiné státy. Ten nakonec vyústil v dodávku 21 kusů do Lotyšska. S jedním z těchto strojů vytvořil pilot Ježek světový rychlostní rekord na uzavřeném okruhu 500 km s nákladem 1 000kg. Tehdy mu k tomu stačila rychlost 230,9 km/h. Do Lotyšska se první stroje dostaly na podzim 1927 a vládla s nimi spokojenost. O trochu později (1929-30) bylo dodáno 12 ks Š-16 do Turecka. Zde sloužily taktéž spolehlivě a zůčastnily se prý potlačení povstání na hoře Ararat. Turečtí letci s třemi z nich podnikli v květnu 1930 dálkový let kolem Turecka v délce 5000 km Stejně dlouhý okružní let východní Evropou podnikly s třemi Š-16L lotyšští letci prozměnu v srpnu 1930.

Mezitím továrna podnikla další pokus o proslavení letounu Š-16 za hranicemi. Vyslala první prototyp s posádkou pplk. Skálou a čet. Taufrem jako mechanikem k letu dlouhému 12 000 km z Prahy do Tokia. Let probíhal v srpnu a září 1927 a stroj skutečně zakroužil kolem posvátné hory Fudžijamy. Bohužel zpáteční cestu nedokončili, neboť je začal trápit chladič motoru a tak se do Prahy vrátili vlakem. V témže období se druhý prototyp zůčastnil 1. ročníku závodů Malou dohodou a Polskem. Bohužel i on pro technické poruchy závody nedokončil. V období listopad 1927 - březen 1928 probíhaly zkoušky prototypů Š-16.2 a Š-16.1. Na základě těchto zkoušek byly oba prototypy upraveny a v květnu uznány komisí MNO za vyhovující. Bylo objednáno šest sériových kusů pro další vyzkoušení. Možná se Vám zdá toho zkoušení nějak hodně, stejně jako mě. Bulo to způsobeno jednak snahou vyhnout se opakování problémů předcházejících typů Letova, jednak v téže době byl zkoušen i konkurenční typ Aero A-30 a ten narážel stále na další a další problémy a nedařilo se z něj udělat (nikdy se definitivně nezdařilo) plnohodnotný bojový stroj. Není divu, že MNO o další problémy již nestálo a raději nový nadějný typ podrobně zkoušelo. Navíc nový způsob konstrukce - celokovová stavba draku stroje byla také novinkou a i to přispělo k obezřetnosti zkušebních orgánů MNO.

Nakonec byl stroj do výzbroje přijat a dodáván ve dvou provedeních. Jako zvědný typ Š-16 a v provedení lehkého bombardéru pak pod označením ŠB-16. Celkem bylo čs. armádě dodáno 89 strojů obojího provedení. Je nutné zdůraznit, že postupně dostávali zvědné letouny taktéž sady pumových závěsníků, takže rozdíly mezi provedeními se postupně stíraly. Výroba hlavních sérií probíhala v roce 1929 (15 ks), 1930 (52 ks), 1932 (22 ks). První stroje převzaté letectvem byly Š-16.3 a Š-16.4 - tedy zvědné provedení - a přešly do stavu 2. leteckého pluku se sídlem v Olomouci. Vojáci je převzali už 8. ledna 1929. S tímto typem se v čs. letectvu hodně experimentovalo, sloužil k mnoha zkouškám a k plnění různých úkolů. Typ byl zařazen u všech šesti tehdejších leteckých pluků. Sloužil spolehlivě do druhé poloviny 30.let. V roce 1935 bylo v rámci standartizace strojů a reorganizace letectva vyřazeny od bojových útvarů všechny Š-16, ŠB-16, Š-116, a Š-316 jako zastaralé. Jeho nástupci se staly zvědné a lehké bombardovací letouny A-100 a A-101 . Přesto ještě v roce 1936 byly některé zbylé stroje Š-16 umístěné ve VLU přestavovány na dvojí řízení a během mobilizace v září 1938 stálo ještě 31 plně vyzbrojených strojů Š-16 ve II. linii připraveno bránit existenci ČSR. (spolu s nimi bylo ve druhé linii ještě 6 ks Š-616 a 2 ks Š-116)

Během provozu se projevil jako jeden z nedostatků dlohý start a přistání. Tyto nedostatky se pokusila odstranit továrna Letov konstrukcí nové verze Š-16R (R = revidius - znovuožilý). Erko mělo v zadní části nižší trup a tím i vyšší úhel postoje celého letounu, výše umístěnou VOP s jiným provedením vzpěr, v odtokové hraně horního křídla byl nad pilotem přidán výřez a taktéž byl upraven podvozek letounu. Start a přistání se zřejmě trochu zkrátilo, ale zároveň se zhoršila stabilita.

Ze základního typu Š-16 bylo odvozeno zamontováním jiných motorů dalších osm variant. Tyto verze byly v souladu s čs. zvyklostmi označovány Š-116 až Š-816. Jejich popis najdete na samostatných stránkách. Samostatnou kapitolou je pak existence vodní verze letounu Š-16J vzniklá namontováním plováků typu Dornier. Tento stroj postavený v roce 1929 byl určen pro Jugoslávii. Domácím testům plně vyhověl, ale jakmile se dostal na místo určení, projevilo se nedostatečné dílenské zpracování a antikorozní úprava plováků (co také můžeme od suchozemců bez moře chtít že?). Ty zakrátko zkorodovaly. Prototyp tak velmi brzy dolétal a Jugoslávie jako zákazník přestala mít po takovéto zkušenosti o další stroje zájem.

Odvozené varianty typu Š-16

Technický popis - Dvoumístný, jednomotorový, vzpěrový dvouplošník. Kostra stroje kovová, potažená plátnem kromě duralové kapotáže motoru. Řadový motor, dvoulistá, dřevěná vrtule. Podvozek samozřejmě pevný, záďový s ostruhou.
Barevné provedení - Letovy Š-16 a jeho deriváty s výjimkou plovákové verze létaly ve standartní kamufláži khaki/hliník, jediné odlišnosti byly ve zbarvení krycích plechů motoru.Na směrovce a křídlech výsostné znaky, na trupu plukovní znak, později ještě označení letky a číslo stroje v letce.

ZÁKLADNÍ     TTD
Rozpětí	15,30 m
Délka	10,22 m
Nosná plocha	46,40 m2
Hmotnost prázdná	1230 kg
Motor	Lorraine-Dietrich 12Cc - 330 kW
Maximální rychlost	230 km/h
Dolet	1045 km
Dostup	7 000 m
Stoupavost	3,3 m/s
Výzbroj	1 x Vickers 7,7 mm pevný 2 x Lewis 7,7 mm pohyb.

Letov Š-16, 2.LP, 63. zvědná letka, Olomouc nebo Přerov, 1929-??,
model 1:72 - Kopro --- postaven před rokem 1994
Barvy Revell, obtisky ze stavebnice

      Model tohoto letounu vyrábí pouze KoPro. Model je vcelku dobrý a přesný, ale znehodnocuje ho jedna velká chyba. Levá a pravá polovina horního křídla je skoro vždy posunuta. Bohužel i horní a dolní strana křídla bývá vzájemně posunuta. Jak to opravit nevím. Občas jsou také zkrouceny vzpěry trup-dolní křídlo. Drobné nepřesnosti jsou ještě v oblasti přídě, hlavně krytů válců. Jen bych ještě upozornil, že stavebnice obsahuje podvozek po modernizaci, pro první verze je nutné ho zkrátit a také kola by měla být jiná. Tak Kamufláž opět klasická khaki/hliník. Na výběr je stroj LU, stroj 2. a 5. leteckého pluku. Výrobce opět nevyužil možnosti přidat zahraniční verze. Naštěstí Propagteam vydal aršík pro stroj Lotyšského letectva a v ABC kdysi vyšel obtisk nápisů na směrovce z dálkového letu pplk. Skály. Staré obtisky k tomuto modelu většinou patřily k tomu lepšímu, co Hradištská tiskárna vyprodukovala. Můj model je opět natřen ještě Revelkou, takže barva horních ploch neodpovídá.

Zpět na výběr typů

Zpět na hlavní stránku